Info: Pro zobrazení galerie klikněte na foto u článku!

Závodit s Felicií bylo vždy mým snem

Šestatřicetiletý jezdec Vladimír Příborský jun. závodí s vozem Škoda Felicia již čtvrtou sezonu. Na sedadlo spolujezdce usedá jeho otec Vladimír Příborský sen. Rodinná posádka se v loňské sezoně umístila na 2. místě v celkovém hodnocení třídy 14. V letošním roce se kluci postavili na start závodu v Příbrami, kde bohužel službu vypověděla poloosa. Naopak v Pačejově se dvojice radovala z vítězství ve třídě 7. Můžeš se nám krátce představit? „Jmenuji se Vladimír Příborský, narodil jsem se v Klatovech. Je mi 36 let, takže už se nemůžu považovat za mladého nadějného juniora (smích). Vystudoval jsem VUT v Brně obor automobilní a dopravní inženýrství. Pracuji v oboru jako vedoucí vývojového týmu v Mann Hummel service s.r.o. v Nové Vsi u Okříšek. Žiji v Třebíči s manželkou Terkou a 2 syny (Marek 7 let a Alexandr 2,5 roku). Přes zimu hraji hokej za Krokodýly v Moravských Budějovicích a za HC Dráhy ve Velkém Meziříčí. Moje hobby je vše kolem motorsportu, dále mám rád hokej a ležení na gauči (smích). Teď jsme koupili chalupu po manželčině babičce a pozemek, kde bych rád postavil dílnu, takže mne čeká stavební koníček.“ Jak ses dostal k rally? „Vyrostl jsem v kraji a okrese rally zaslíbeném. Už v kočárku jsem stával za „mlíkem“ a nasával vůni spáleného benzínu. Táta jezdíval BOASky a pak byl u začátků v té době nové disciplíny – automobilový slalom. Začal jsme právě se slalomem, a to v 16-ti letech. Ale stále jsme chtěli zkusit rally. První závod jsme jeli s vypůjčeným Suzuki Swift na Rally Hořovice, jako předjezdci. Cíl jsme nespatřili, protože nám upadlo kolo na rovném úseku. Druhá soutěž byla Rally Kramolín. S tím samým autem jsme jeli už v hlavním poli, ale cíl jsme nespatřili také – nabourali jsme v Maňovicích do zdi. V té době jsme se s tátou střídali za volantem a on byl ten, který to tam trochu pocuchal. Po tomhle incidentu byla odmlka, kdy jsem studoval a splácelo se rozbité auto. Jakmile jsem začal pracovat, tak jsme se opět začali účastnit slalomů a nakonec v roce 2016 koupili Škodu Felicii, se kterou závodíme doposud.“ Který závod, z těch co jsi již odjel, považuješ prozatím za nejpovedenější? A na který bys nejraději zapomněl? „Nejpovedenější závody jsou asi všechny, kde dojedeme až na cílovou rampu. Nejspíše bych vyzdvihl loňský Vyškov, kde po protrápené Kopné nám vše fungovalo, počasí bylo nádherné a výsledek skvělý. Bylo to naše první vítězství v rámci třídy. Nejhorší soutěž je pro mne asi loňský Vsetín, kde nám praskl spodní čep a my díky tomuto odstoupení ztratili celkové první místo v rámci RSS ve třídě 14. Velmi tomuto závodu „konkuruje“ Kramolín 2017, kdy jsem v tomto roce pracoval v Itálii. Abych mohl závodit, jel jsem přes 1200km, ale ráno na cestě do Kramolína mi odešlo turbo na rodinném/servisním Sharanu. Aby toho nebylo málo, ze samotné soutěže jsme odstoupili na páté RZ. Vylomili jsme kolo a skončili v příkopě. Takže během jednoho dne dvě auta mínus.“ V loňské sezoně jste se umístili na 2. místě ve třídě 14 v celkovém hodnocení, co to pro tebe znamená? Byl to cíl na začátku roku? „Pro nás to byl jedním slovem velký úspěch. Na začátku sezony jsme měli plán, a to vyjet si velkou licenci, abychom se mohli svézt na Šumavě a Pačejově. Díky úspěchům na prvních třech sprintech jsme se vydali do Vsetína. Ale tam, jak už jsem zmiňoval, to bohužel nedopadlo podle našich představ., Druhé místo v celkovém hodnocení nebylo vůbec v plánu a je to pořád to nejlepší, co jsme dokázali a možná na dlouhou dobu jediný úspěch. Gala večer v Opletalově ulici v sídle Autoklubu ČR byl skvělý zážitek.“ Na sedadle spolujezdce vozíš svého taťku, jaké to je? Posloucháš ho? ..............a další zodpovězené otázky pokračují při další reportáži č.2.

Text: Barbora Vebrová, foto: Rally service 2020-10-23 16:21:41

zpět

© blvr
Naši partneři:

            Hotel Zlatý kříž      
TOPlist

Kontakt

nastavit jako domovskou stránku
BlueBoard.cz